Dabelinky blog

Nastává období, kdy naše vztahy volají po zásadní změně. Stávající model už není funkční. Lidé nejsou spokojeni ve svých vztazích, ale neví, jak to udělat, aby fungovaly. A ať už tomu věříte nebo ne, nemusí to znamenat, že je to špatně. Změna totiž přichází, když systém kolabuje. Věřím, že právě tohle se děje v oblasti intimních vztahů. Toto hroucení stávajícího modelu nás nutí přiblížit se více k vědomé lásce. Co je to tedy vědomý vztah? Je to láskyplný vztah, ve kterém oba partneři cítí závazek k vyššímu smyslu, a tímto smyslem je růst. Individuální růst a společný růst páru. Vývoj, díky kterému se svět stane lepším místem. Doposud šla většina lidí do vztahu hlavně proto, aby uspokojila svoje osobní potřeby. Tohle může po několik let fungovat, ale nakonec přijde nespokojenost a vztah se rozpadne. Když se ale dva lidé dají dohromady se záměrem společného růstu, tak celý vztah bude směřovat k něčemu mnohem většímu než jen k uspokojení. Partnerství se stane cestou za evolucí a tito dva

… Už jste někdy potřebovala, aby vám muž dal najevo svou lásku, případně vás utěšil, ale on vám místo toho začal domlouvat? … Pokoušela jste se někdy s partnerem sdílet svůj smutek či strach a výsledkem bylo pouze jeho obvinění z přílišné citlivosti a sobeckosti? Zažila jste mnoho obdobných situací jako ty výše popsané a divila jste se: Proč muži tak nesnášejí, když jsou ženy citlivé? Mnozí odborníci to vysvětlují tím, že muž se v přítomnosti příliš citlivé ženy cítí nepohodlně, neboť špatně snáší vlastní zranitelnost. Tento poznatek částečně řeší náš problém. Avšak domnívám se, že klíč k záhadě je ukryt hlouběji v mužském charakteru, ve třech "tajných" důvodech, s nimiž muži žijí a o nichž ženy nevědí. Hned je vám objasním. 1. Důvod, proč muži neradi vidí ženy smutné nebo příliš citlivé Muži jsou odmalička vychováváni v přesvědčení, že oni nesou břímě zodpovědnosti. "Tome, hlídej sestřičku a dávej pozor, aby se jí něco nestalo." "Až vyrosteš, synku, budeš pán

Dnešní článek píši, protože bych chtěla poukázat na to, jak naše minulost ovlivňuje naše současné vztahy. A to bez výjimky každého z nás. Spousta z nás se vzletně považuje za silně oduševnělého člověka, který už je na nějakém vysokém stupni skoro osvícení. Rádi se ztotožňujeme s moudrými poučkami osobního rozvoje a považujeme se za duchovně osvícené. Často je i citujeme a oháníme se jimi. Radíme druhým, jak je to správně. Často si ale jen naše ego vytvoří nějakou chytrou teorii o tom, kdo vlastně jsme a kde se nacházíme, a ještě je schopno oblbovat se různými pravdami. Co se mi na partnerských vztazích líbí, je, že ty nám nikdy nedovolí, abychom zůstávali v této iluzi ega. Zrcadlení našich skrytých částí je tak silné, že se mu nedá vyhnout. A právě proto jsou vztahy tak krásné a zároveň dokáží být tak bolestivé a zraňující. A proč se to ve skutečnosti děje? Přitahujeme si vždy takového partnera, který je pro nás ten pravý. Je to vždycky ten, který dokonale zapadne svým limitujícím vz

Jeden muž mi nedávno řekl, že mu jeho žena řekla, že mezi nimi necítí žádné spojení. Když to řekla, tak se podíval okolo, rychle zpozoroval, že jsou oba dva fyzicky přítomní v jedné místnosti a mluví spolu a řekl ji s pocitem frustrace, "O čem to sakra mluvíš? Jsem přímo tady!" Ale necítila s ním spojení. Když mu to nedávalo smysl a ještě dal najevo svůj vztek, tak cítila, jak jsou ještě více od sebe odpojení. Časem se tento problém akorát zhoršoval. Už se vám to také někdy stalo? Mnoho žen už to chtělo vzdát a odejít. Některé už odešly. Psaly také ty, které zůstávaly, ale cítily se mizerně. Co tím tyto ženy myslely? Jmenuje se to "Syndrom Nepřítomného Muže" , (volně přeloženo zMasculine Checkout Syndrome), or MCS. Ve většině vztahů to vypadá asi takto: Muž je fyzický přítomný, ale emocionálně a psychologicky vzdálený. Může říkat, že mu záleží na vztahu a partnerce, ale více se zabývá na pravidelné bázi a možná s větším nadšením jinými oblastmi života - práce, TV

Přijdeme ze seminářů a zase se snažíme být v pohodě, být produktivní, nezranitelní, veselí, "my na sobě pracujeme a tohle už se nás netýká" . Ale naše vztahy nejen s intimním partnerem, ale i s jinými lidmi se příliš nemění. Pořád v nich není taková hloubka a míra lásky, jakou bychom rádi cítili. Naše vztahy tímto trpí, my tímto přeludem trpíme, protože díky tomu nerosteme, nejsme zranitelní, neotevíráme se. Já osobně bych si přála svět, kde si budou lidi říkat své pocity nejen na workshopu a na kruzích. Pocity jsou totiž život, náš vnitřní život, který je součástí každodenního života, nejen součástí léčení na semináři. Naše nejdůležitější práce v životě je, abychom se více snažili být transparentní a zranitelní, otevřít svá srdce, milovat. Když to totiž neděláme, trpíme tím všichni. 1. Snažíme se zlepšit Pokud vycházíme z myšlenky, že se máme zlepšit, být lepším člověkem pro vztah a chodíte každý zvlášť na různé kurzy, semináře, workshopy, později přijdeme domů a myslíme s

Onehdy na mě vypadl při úklidu lísteček s větou: "Bohyně se nesnaží, ale dovolí druhým, aby se snažili o ni. " Vzpomněla jsem si, že když jsem si ji před časem zapisovala, cítila jsem se jako rebelka, jako bych si sáhla na zakázané ovoce. To prohlášení se mi zdálo hodně odvážné a z jakéhosi neznámého důvodu jsem měla pocit, že bych neměla rozhodně veřejně ventilovat, že se podle této zásady pokouším žít. Dnes už vím, že na této větě nic odvážného ani provokativního není. Je to pouhé konstatování, pravda vyjádřená v jakési zkratce. Možná někoho může dráždit použití slova "Bohyně", ale já ho vnímám jako synonymum slova "ženství" nebo "jin". V personifikované podobě pak je pro mě Bohyní žena, která je skutečně ženská, jinová, přijímající, vědomá si své ceny. A taková žena se nesnaží ulovit muže, ani ho vést, myslet za něj, vychovávat či opečovávat ho jako malé dítě. Nepřebírá na sebe mužovu úlohu a nechává mu prostor pro jeho vlastní aktivitu. Jenom

Dámy taky váš muž nedělá to, co byste si přála? Taky se k vám nechová tak, jak byste chtěla? Tím nemyslím, že vás poslouchá jako pejsek na slovo. Myslím tím, že si vás tak neváží, jak byste si přála, že vám nevyjadřuje tolik lásky a tak často jak byste si přála. Často si za to tak trochu můžeme samy. Nechci tady vůbec obhajovat muže. Jen chci říct, že si často svým chováním přikládáme polínko do ohně nefungujícího a neuspokojivého vztahu. Chci také ocenit nás ženy, jaké jsme, a že to, co děláme špatně je většinou nevědomě. Vždy je však za tím pozitivní záměr mít více lásky, cítit se milována a milovat, a to je chvályhodné. Dokud se však nepodíváme na to, co děláme špatně, i když s dobrým záměrem, a nezměníme to, nemůžeme mít to, po čem skutečně toužíme. Sama jsem tyto chyby dělala a občas ještě udělám, a proto se chci podělit, abyste nemusely trpět následky tohoto chování, které jsem musela snášet já i spousta žen. 1. Chováme se k mužům jako matky Ano je to velmi dáno výchovou. Odmalič

Když jsme zamilovaní, toužíme milované osobě splnit každé přání. Jsme doslova zaplaveni radostí a máme chuť ji vykřičet do světa. Věnujeme partnerovi ( slovo partner užívám pro ženu i muže ) s chutí a bez přemýšlení svou plnou pozornost, baví nás každá chvilka s ním. Když jsme vedle něj, nemyslíme na nic jiného. Bohužel jsem byl už mnohokrát svědkem, co se se vztahem stane, když toto nadšení mizí a je vystřídáno všedností a šedí běžných dnů. Pocit lásky i blízkosti může trvat nadále, jen se pomalu vytrácí to nejdůležitější - skutky, které vaše city ukazují a dokazují. A pokud se ze vztahu vytratí činy, můžete se rychle octnout jen krok od rozchodu. Proto jsem pro vás dal dohromady 10 jednoduchých způsobů, které když budete dělat, váš vztah bude veselejší, pevnější i hlubší. 1.Polibte partnera každé ráno po probuzení a večer před spaním. Obejměte ho kdykoli se po určité odluce znovu vidíte. 2. Čím více se budete partnera dotýkat bez sexuálního kontextu, tím krásnější vztah budete mít.

Ve svých blogových článcích často sahám do své minulosti, a tak to bude i dnes. Možná to bude dokonce ten nejosobnější text, který jsem, kdy napsal. Když jsem začal chodit se Sofií, která má projekt Cyklická žena®, nějakou dobu jsem si klepal na čelo o čem to vlastně je a proč se tím vůbec zabývat. Napadalo mě, že to jsou jen jakési výmysly žen, které se přespříliš pozorují a místo toho, aby se snažily být v pohodě celý měsíc, vymýšlejí si výmluvy, proč zrovna v pohodě nejsou. Se svými předchozími partnerkami jsem nějaké přílišné výkyvy cyklu nezažil nebo jsem si jich nevšímal. Braly hormonální antikoncepci a zvlášť ke konci našeho vztahu na mě byly protivné celý měsíc. Nebo jsem to tak tenkrát vnímal, protože jsem jim nerozuměl. Navíc se jim dneska už ani nedivím, taky jsem to se sebou tehdy nemohl vydržet. Nejvíc mě na ženách vždy trápila ta jejich nevyzpytatelnost. Proměny nálad a chování, leckdy ze dne na den. Kdy jeden den je vše v pořádku a druhý den je všechno špatně. Kdy jede

Z počátku bylo vše jedním slovem okouzlující. Těšili se na sebe. Když se po odloučené noci znovu spatřili, na chvíli se jim zastavilo srdce a pak se rozbušilo ve výbuchu vášně. Zorničky se jim rozšířily, snad aby se navzájem viděli ještě v sytějších barvách. Když se poprvé chytili za ruce, splynuli jeden s druhým. Jejich duše začaly tančit nebeský valčík. Společný čas se jevil jako nekonečná slast. To všechno je dneska pryč. Snaží se k sobě chovat hezky. Snaží se mít se zase rádi a milovat se jako dřív. Jenže s bolavým srdcem je to sakra těžké, podobně jako uběhnout poslední kilometr závodu s nataženým svalem. Výbuchy vášně zastínily výbuchy vzteku a výčitek. Pod úsměvy je schovaný strach, křivda a zranění. Už to není ten uvolněný pár, se kterým se všichni rádi scházeli a koupali se v jejich slastné energii. Bolestivé střídání stráží Zbyla všudypřítomná kontrola. Kontrolují sami sebe, kontrolují se navzájem. Stačí maličkost a začnou si budovat své krásné malé osobní peklo. Černou dí