Proč se z krásného vztahu stane peklo?
Z počátku bylo vše jedním slovem okouzlující. Těšili se na sebe. Když se po odloučené noci znovu spatřili, na chvíli se jim zastavilo srdce a pak se rozbušilo ve výbuchu vášně. Zorničky se jim rozšířily, snad aby se navzájem viděli ještě v sytějších barvách. Když se poprvé chytili za ruce, splynuli jeden s druhým. Jejich duše začaly tančit nebeský valčík. Společný čas se jevil jako nekonečná slast.
To všechno je dneska pryč. Snaží se k sobě chovat hezky. Snaží se mít se zase rádi a milovat se jako dřív. Jenže s bolavým srdcem je to sakra těžké, podobně jako uběhnout poslední kilometr závodu s nataženým svalem. Výbuchy vášně zastínily výbuchy vzteku a výčitek. Pod úsměvy je schovaný strach, křivda a zranění. Už to není ten uvolněný pár, se kterým se všichni rádi scházeli a koupali se v jejich slastné energii.
Bolestivé střídání stráží
Zbyla všudypřítomná kontrola. Kontrolují sami sebe, kontrolují se navzájem. Stačí maličkost a začnou si budovat své krásné malé osobní peklo. Černou díru, která se silou gravitace nemilosrdně pohltí všechno hezké, co spolu prožili.
Něhu vystřídala tvrdost. Ústupek je považovaný za slabost a proto ho ani jeden dobrovolně neudělá. Bez harmonie vstávají i chodí spát, pod polštářem mají oba revolver. Útok může přece přijít odkudkoli … a když přijde, je tuze bolestivý, zákeřný a podlý. Tolik toho o sobě vědí, tak dobře se znají, že je až moc jednoduché toho druhého bodnout přímo do srdce. Zatím nepochopili, že bodají především do svého srdce, páchají vztahové harakiri a usmívají se s pocitem triumfu na parťáka. Dříve nejmilovanější osobu - dneska soka ve zbrani.
Strach si zvolili za svého krále
Zbyl jim strach. Tedy mnoho strachů, někdy snad tolik kolik je hvězd na nebi. Jeden ale vládne všem. Strach se projevit, strach promluvit bez obav z protiútoku. Strach nechat svoje emoce volně plynout, strach pustit svoje zábrany. Strach odhodit brnění a obejmout se. Strach znovu se otevřít a být zranitelný. Každý bojácně setrvává ve svém obrněném hradě. Brána zavřená masivní závorou a hradby obehnané vodním příkopem. Marně se snaží být opět šťastní.
Jak se do takového stavu dostali? Aby si udrželi lásku a přízeň, začali se vyhýbat konfliktům, nechávali si malé bolístky pro sebe, přecházeli drobná a nevinná zranění s nahraným úsměvem, ač jejich duše plakala.
Přestali být svobodní jako na začátku, přestali spolu otevřeně komunikovat, začali svá trápení přehlížet a řešit o samotě. Nepříjemné pocity potlačovali s bláhovým vědomím, že to křehkému vztahu prospěje. Muž se bál konfliktu a bouřlivých emocí své ženy. Neuměl s nimi naložit. Žena se bála mužova odmítnutí, chladu a hrubosti. Stále se milovali, ale už nevěděli, jak dál - jak spolu harmonicky žít. Neuměli opustit svůj hrad a setkat se na rozkvetlé louce jako před lety.
Jak z toho ven?
Odhoďte své přesvědčení, že druhý by měl udělat první usmiřující krok a omluvit se jako první. Že právě druhý by se měl změnit a pak bude vše OK. Přestaňte se bát a začněte spolu komunikovat otevřeně i odvážně. Udělejte si na sebe čas a dejte si prostor na upřímný (možná i nepříjemný) rozhovor. Přijměte slova druhého se soucitem a pochopením. Uvědomte si, že lidé si většinou ve vztahu neubližují cíleně, ale dělají to, protože se cítí zahnaní do kouta. Jednoduše už neví, jak dál - stejně jako zraněné zvíře.
Naproti vám nesedí soupeř, kterého musíte porazit, ale zraněný člověk toužící po vašem objetí. Dovolte milované osobě vylézt ze svého hradu, dovolte jí odhodit svoje ostnaté brnění a ona vám dovolí to samé. Běžte se projít a podívejte se na svůj vztah i konflikty s odstupem.
Představte si, že se to děje cizím lidem. Jak se asi oba cítí? Co byste jim jako nezávislý pozorovatel doporučil? Boj a neústupnost nebo milost a objetí? Věřím, že si vyberete druhou variantu … to je cesta k vášni, lásce i respektu. Jen tak si můžete znovu vytvořit harmonický i bezpečný svazek, který vás bude bavit a vyživovat.
Zdroj: Harmonický vztah
Komentáře
Okomentovat