Dabelinky blog

Endometrióza je velmi časté onemocnění žen, které se však laikovi dosti obtížně vysvětluje. Je to přítomnost tkáně, která svým vzhledem, vlastnostmi, chováním odpovídá normální děložní sliznici (endometriu), je však nalézána mimo děložní dutinu. Někdy se najde v děložní svalovině (tzv. vnitřní endometrióza), častěji na pánevních orgánech. Typická jsou ložiska endometriózy na vaječníku a pánevní pobřišnici, mohou se však objevit téměř kdekoli, včetně dutiny hrudní, mozkových cévních splavů atd. - pouze ve slezině a v srdci nebyla dosud endometrióza pozorována. Tkáň endometriózy se chová jako děložní sliznice, tj. podléhá normálním změnám během menstruačního cyklu, tedy i "menstruaci". Protože není v dutině děložní, krev nemůže odtékat. Buď se hromadí uvnitř ložiska - pak vznikají tzv. Sampsonovy cysty (také "čokoládové cysty", protože jejich obsah časem nabývá tmavě hnědé barvy), nebo se vylévá přímo do břicha a zánětlivá reakce pobřišnice kolem vytváří početné srůst

Záněty dělohy vznikají dvěma způsoby. Nejčastěji začínají infekcí děložního hrdla, tj. té části dělohy, která vyčnívá do pochvy. Zde je přítomen tzv. cylindrický epitel, typ sliznice, který je mnohem citlivější na infekci než sliznice pochvy (ke je tzv. dlaždicový epitel). V hrdle děložním se mohou uchytit především dvě bakterie přenášené pohlavním stykem: Chlamydia trachomatis a Neisseria gonorrhoeae (původce kapavky). V děložním hrdle mohou přežívat dlouhou dobu, aniž by vyvolávaly výraznější potíže, jen někdy způsobují hnisavý výtok. Za určitých okolností, při oslabení organismu apod., však mohou postoupit "vzhůru", tj. na děložní tělo, a způsobit zánět dělohy v užším slova smyslu. Projevuje se bolestí v podbřišku, krvácením mimo cyklus, někdy zvýšenou teplotou. Nyní už má infekce otevřenou cestu do dalších etáží ženského pohlavního ústrojí, tj. na vejcovody, a na zahájení léčby antibiotiky je nejvyšší čas. Druhým způsobem, jak vznikají záněty dělohy, je zavlečení infekce

Velké stydké pysky, Labia majora, Labia pudendi: Součást zevních rodidel ženy (vulvy). Párové kožní řasy zevně pokryté chloupky, uvnitř kůží podobnou sliznici. Vpředu přecházejí do stydkého pahorku (mons pubis), vzadu do hráze (perineum), mezi nimi je stydká štěrbina (rima pudendi), v ní pak malé stydké pysky. Malé stydké pysky, Labia minora, Labia pudendi: kryté tenkou kůží podobnou sliznici a bohatou mazovými žlázkami, která u panny (virgo) přechází do panenské blány (hymen). Mezi malými pysky leží vpředu klitoris, za ním ústí močové trubice a ještě dále vchod do pochvy. Prostor uvnitř malých pysků se označuje jako poševní předsíň (vestibulum vaginae). Malé stydké pysky jsou velni citlivé na dotyk. Klitoris, Poštěváček: Malý lehce topořivý ženský orgán v horní části zevních rodidel (vulva). Delší stimulací klitorisu dochází k orgasmu. Jeho stimulace je často vhodným úvodem k orgasmu vaginálnímu. Uretra, Urethra, Ourethra: Močová trubice, součást močového ústrojí, resp. močových cest.

Podstatou operace je odstranění části děložního čípku, která je postižena přednádorovými změnami tkáně a plastická úprava čípku. Jde o výkon diagnostický, pomocí kterého se přesně určí současný stav onemocnění čípku a zároveň o výkon léčebný a preventivní, kdy se odstraní postižená část čípku a zpravidla není nutná další léčba. Operace se provádí v celkové narkóze a je spojena s maximálně jednodenní hospitalizací. Přístup k děložnímu čípku je přes pochvu. Oblast změněné tkáně se vytne ve tvaru kužele (odtud konizace), jehož vrchol směřuje k dutině děložní. Spolu s abnormální tkání se vyřízne i malý kousek okolní zdravé tkáně, aby v čípku nezůstaly pokud možno žádné pozměněné buňky. Následně se zastaví krvácení a čípek se plasticky upraví. Obvykle se připojuje seškrábnutí sliznice z hrdla děložního a dutiny děložní, aby bylo možno vyloučit změny těchto přilehlých tkání. Získaný materiál se odesílá na mikroskopické vyšetření-důležité je zejména potvrzení, že abnormální buňky nedosahují a

Základem mamografie je rentgen Pokud jste se domnívali, že mamografické vyšetření nepředstavuje pro vaše tělo radiační zátěž , pak jste žili v omylu, protože jeho fyzikálním principem je zobrazování rozdílů v hustotě tkání účinkem rentgenového záření. Asi každý z nás má z rentgenu určitý respekt a sami lékaři varují, že by se nemělo rentgenovat zbytečně příliš často. V případě pravidelného mamografického screeningu pak přistupuje další rizikový faktor a to ten, že je ozařována stále stejná tkáň. Navíc tkáň, která je k radioaktivnímu záření relativně vnímavá. A cože to vlastně znamená? Nemusí to znamenat vůbec nic, ale je dobré se alespoň zamyslet nad tím, že rentgenové záření samo o sobě riziko vzniku nádorového bujení mírně zvyšuje . Pochopitelně se to projeví jen u zlomku populace, ale připadá mi minimálně neetické o této eventualitě zcela pomlčet a nahánět ženy na mamograf s tím, že je to to nejlepší, co pro sebe mohou udělat. Přínosy mamografického vyšetření: Přínos je jednoznačný.