Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2009

Trichomoniáza

Je to infekce pochvy a močové trubice způsobená prvokem Trichomonas vaginalis, česky bičenka poševní. Prvok patří mezi bičíkovce, je vybaven pěti bičíky a tzv. undulující membránou. Trichomonády žijí pouze v pochvě a močové trubici člověka a získat je tedy lze téměř bez výjimky jen pohlavním stykem. Nepohlavní přenos lze připustit jen zcela výjimečně a vyžadoval by naprosté zanedbání základních hygienických pravidel (např. při společném používání vlhké žínky dvěma ženami). Trichomoniáza se může projevit výtokem, který je v typickém akutním případě hojný, zpěněný, zásaditý, nasládlý. Je-li neléčena, obvykle přechází do chronického stadia s minimem příznaků. Někdy však probíhá prakticky bez příznaků od začátku. Diagnóza spočívá v průkazu prvoka, obvykle v mikroskopickém preparátu. Léčba je snadná, používají se přípravky typu metronidazolu nebo imidazolu (nevýhodou je, že způsobují horší snášenlivost alkoholu). Vždy je nutno léčit "systémově", tj. polykacími tabletami. Samotná l

Slovníček pro objasnění některých ojmů

Dysplazie - předrakovinné stadium charakteristické abnormálním růstem buněk. CIN - "cervikální intraepiteliální neoplazie", dysplazie děložního čípku. Cytologie- mikroskopické hodnocení buněk setřených při gynekologickém vyšetření z děložního čípku (případně poševní stěny nebo zevních rodidel) a přenesených na sklíčko. Histologie- mikroskopické hodnocení malého kousku tkáně odebraného z nemocného orgánu. (Vzorky se fixují formaldehydem, zalévají se do parafínových bločků a tenké řezy se prohlíží na podložním sklíčku pod mikroskopem). Umožňuje posoudit charakteristické změny tkáně a vyjádřit se k závažnosti a prognóze onemocnění. MOP - "mikrobiální obraz poševní", výtěr z pochvy sloužící k určení příčiny vaginálního výtoku, mikroskopické hodnocení obarvených nátěrů na sklíčku (přítomnost bakterií, kvasinek, trichomonád). Kolpitis - zánět pochvy Cervicitis- zánět děložního čípku Cervix- děložní čípek

Nepřítomnost menstruace - Amenorea

Úplná nepřítomnost menstruace (odborně: amenorea) je přítomna u asi 1 % žen. Možných příčin je velmi mnoho - jen jejich seznam má délku celé stránky drobného tisku. Žena, která nemenstruuje, by měla navštívit gynekologa. Vhodné je základní gynekologické a endokrinologické vyšetření - především proto, aby se vyloučily některé sice vzácné, ale závažné příčiny (např. tzv. předčasné selhání vaječníků). Po vyšetření by měla přijít na řadu léčba. Ovšem - některé ženy myslí, že gynekolog může předepsat přípravek, po kterém začnou pravidelně menstruovat. Bohužel, tak tomu není. Odstranit příčinu, která tuto poruchu způsobuje, je možné spíše výjimečně (např. amenorea v souvislosti s poklesem hmotnosti se může "vyléčit" tak, že žena opět přibere). Ženy, které nemenstruují, však vždy mají nějakou hormonální poruchu. Ta může být různá a podle toho může mít různé zdravotní následky. Ve všech případech je vhodné dodat chybějící hormony a vytvořit umělý "menstruační" cyklus. Možný

Zánět vejcovodu

Ženy většinou říkají "zánět vaječníků" a starý gynekologický termín je zánět adnex, tj. přívěsků (míněno děložních přívěsků, tedy vejcovodů a vaječníků). Ve skutečnosti je však vaječník orgán proti infekci poměrně značně odolný a zánět vnitřního pohlavního ústrojí postihuje typicky právě vejcovody. Zánět vejcovodů nejčastěji způsobují bakterie, které se sem dostaly "zdola", tj. z děložního hrdla, odkud přes dutinu děložní přešly až do vejcovodů (a případně pak ještě dál do dutiny břišní). Velkou většinu případů způsobují dva druhy bakterií - Neisseria gonorrhoeae a Chlamydia trachomatis (v Evropě častější). Obě se přenášejí prakticky výhradně pohlavním stykem, N. gonorrheae je původcem kapavky, nemoc způsobená C. trachomatis nemá zvláštní jméno. Zánět vejcovodů, zvláště pokud není včas a dostatečně léčen, často způsobí slepení ústí vejcovodů, případně vznik srůstů kolem vejcovodů. To má za následek neprůchodnost vejcovodů a neplodnost. Příznaky zánětu vejcovodů jsou

Chlamydie

Chlamydia trachomatis je malá bakterie, která je dnes v Evropě (a patrně i v ČR) nejčastější příčinou zánětu vnitřních pohlavních orgánů ženy. Infekce se získává téměř bez výjimky pohlavním stykem. Mikrob napadá buňky děložního čípku a močovou trubici. Způsobuje zde zánět, který se může projevit příznaky močové infekce (častější močení, pálení při močení) a výtokem - daleko častěji je však zcela bezpříznakový. V tom spočívá záludnost a nebezpečí tohoto onemocnění. Během času mohou chlamydie postupovat pohlavním ústrojím směrem vzhůru a způsobit zánět dělohy, zánět vejcovodů, zánět pánevní pobřišnice. I tento průběh je provázen jen malými a neurčitými potížemi, jako je např. pobolívání v podbřišku, nepravidelné krvácení apod. Často dokonce žena nemá problémy žádné. Infekce tak zůstává často neléčena, s důsledkem slepení vejcovodu, který ztrácí průchodnost a mění se v protáhlý či kyjovitý útvar vyplněný tekutinou, zcela neschopný jakéhokoli transportu pohlavních buněk. Chlamydiová infekc