Proč muži nesnášejí ženský smutek nebo přílišnou citlivost
… Už jste někdy potřebovala, aby vám muž dal najevo svou lásku, případně vás utěšil, ale on vám místo toho začal domlouvat?
… Pokoušela jste se někdy s partnerem sdílet svůj smutek či strach a výsledkem bylo pouze jeho obvinění z přílišné citlivosti a sobeckosti?
Zažila jste mnoho obdobných situací jako ty výše popsané a divila jste se: Proč muži tak nesnášejí, když jsou ženy citlivé? Mnozí odborníci to vysvětlují tím, že muž se v přítomnosti příliš citlivé ženy cítí nepohodlně, neboť špatně snáší vlastní zranitelnost.
Tento poznatek částečně řeší náš problém. Avšak domnívám se, že klíč k záhadě je ukryt hlouběji v mužském charakteru, ve třech "tajných" důvodech, s nimiž muži žijí a o nichž ženy nevědí. Hned je vám objasním.
1. Důvod, proč muži neradi vidí ženy smutné nebo příliš citlivé
Muži jsou odmalička vychováváni v přesvědčení, že oni nesou břímě zodpovědnosti.
"Tome, hlídej sestřičku a dávej pozor, aby se jí něco nestalo."
"Až vyrosteš, synku, budeš pánem ve vlastním domě."
"Tatínek potřebuje pomoci vynést věci z auta, synu."
Chlapci vyrůstají v muže, kteří jsou podvědomě přesvědčeni, že pokud mám být skutečným mužem, musím být schopný a musím se starat o ženu a rodinu.
Muži jsou vychováváni k tomu, aby si uvědomovali pocit zodpovědnosti za to, že dávají věci do pořádku.
Jsou skutečně tak necitliví?
Když se muži svěříte s problémem, který vás trápí, neslyší, co mu říkáte. Slyší tohle:
"Pomoz mi!", "Zachraň mě!", "Dej to za mě do pořádku!"
Jako žena chcete být:
Ujišťována, utěšena, objata, políbena, uklidněna, chcete slyšet, že všechno bude v pořádku.
Místo toho dostáváte:
Rady, otázky, přednášky, obvinění, že jste přecitlivělá.
Vy chcete lásku a on vám odpovídá rozumem. Vy potřebujete útěchu, zatímco on se k vám chová spíš jako kárající otec.
Muži jsou orientováni na řešení situací!
Když partner vidí, že vás trápí nějaký problém, začne automaticky uvažovat nad řešením. Možná ho žádné nenapadne, ale to není podstatné. Klade vám spoustu otázek, nebo je zticha a přemýšlí. Vám se zdá, že je necitlivý a k ničemu, zatímco on si myslí, že je vaším zachráncem v nablýskané zbroji.
To vysvětluje, proč se muž tak často rozčílí, když s ním diskutujete o nějakém problému, nebo ukazujete svou zranitelnost.
Nezlobí se na vás - zlobí se proto, že:
a) cítí se zodpovědný za vyřešení situace
b) nenachází řešení, připadá si hloupý a neschopný vám pomoci
Přesně to se stalo. Manžel prostě vnímal, že jsem si už ve dveřích začala stěžovat, a okamžitě si to vyložil jako žádost o pomoc. Začal chrlit rady a návrhy a čím víc mi radil místo utěšování, tím větší jsem na něho měla vztek. Když sledoval moje stupňující se rozčílení místo vděku, není divu, že vybuchl.
Trvalo několik hodin, než jsme si ujasnili situaci, ale stálo to za to - incident mi odhalil tuto mužskou záhadu. Stejně jako většina mužů, můj manžel nevěřil, že mě může uspokojit jen vyslechnutím či polibkem.
"Takže ty chceš říct, že jediné, co jsem měl udělat, abych zastavil vodopád nářků a stížností, bylo obejmout tě a ujistit tě, že všechno bude v pořádku?" zeptal se. "Ty jsi ode mě neočekávala řešení?"
"Přesně tak," přitakala jsem. "Chtěla jsem jenom vědět, že jsi tu pro mě."
2. Důvod, proč muži neradi vidí ženy smutné nebo příliš citlivé
Když muž vidí ženu smutnou nebo přecitlivělou, má dojem, že je příčinou, a tudíž špatný. Dokonce i tehdy, když jste rozmrzelá kvůli něčemu, co s ním nemá vůbec nic společného, cítí zodpovědnost za vaši bolest a má pocit viny, protože nedokáže chmury rozehnat.
Když jsou muži svědky ženina smutku, často viní sami sebe, že jsou příčinou. Zákonitě se na nás rozčílí, protože se kvůli nám cítí nespokojení sami sebou.
Jeden muž záležitost charakterizoval slovy: "Když za mnou žena přijde smutná, já se s tím velmi nesnadno vyrovnávám. Pokud si dělá starosti kvůli něčemu nebo někomu, jsem rozčílený proto, že jí někdo ublížil, a také proto, že i já cítím její bolest. Pokud je smutná kvůli tomu, co jsem udělal já, hněvám se na sebe za to, že jsem jí ublížil, protože to dokazuje, jaký jsem trouba."
Stává se vám, že když jste smutná a obrátíte se s prosbou o pomoc na svého partnera, tak se začne rozčilovat? Často to způsobuje pocit hněvu na sebe sama, buď proto, že není schopen vám pomoci, nebo proto, že vám ublížil on sám. Muži vyjadřují své frustrace spíš hněvem než lítostí, protože se tak cítí bezpečněji. Z toho vyplývá následující:
Muž se hněvá na vaši přecitlivělost, protože je pravděpodobně vystrašený, pokořený, bezmocný, raněný a tyto emoce maskuje.
3. Důvod, proč muži neradi vidí ženy smutné nebo rozlítostněné
Stalo se vám někdy, že jste s partnerem hovořila o svých starostech a problémech a on se vás pokoušel přinutit, abyste se "uklidnila" a nechal toho? Vy jste se přitom potřebovala na chvilku vyplakat a on se choval, jako byste prožívala nervový kolaps?
Muži si vaši citlivost často pletou s hysterií, předpokládají, že jste na tom psychicky mnohem hůř, než vypadáte, a mají strach, že když jednou začnete, tak už se nezastavíte.
Pro většinu mužů znamená dát najevo např. bezmocnost či strach skutečnost, že na tom jsou velmi špatně. Takže, když vás muž vidí utrápenou, hodnotí vás vlastními citovými měřítky a usoudí, že jste na pokraji zhroucení!
Muži prostě nedovedou pochopit, jak ženy dokáží v daném okamžiku hluboce prožívat své pocity, aniž by to nějak narušilo jejich duševní rovnováhu.
Muži rovněž předpokládají, že jakmile jednou začnete plakat, už nepřestanete. Proto říkají:
"To budeš pořád brečet?". "Nechci, abys z toho dělala drama, zrovna teď na to nemám čas." "Jestli v tom chceš pokračovat, tak se zřejmě dnes vůbec nevyspíme."
Přitom možná potřebujete jen pět minut jejich zájmu, něžné útěchy a oni reagují, jako byste od nich očekávala dvanáctihodinový maraton konějšení-
Muži nechápou, že ženy jsou duševně mnohem vyrovnanější a odolnější než oni.
To znamená, že můžeme v jedné minutě plakat a v další jsme připravené se milovat. Zuříme a hned vzápětí odpouštíme. Pro muže je mnohem obtížnější přesunout se z jednoho duševního rozpoložení do druhého. Domnívají se, že u nás je to stejné, a proto je vykolejí smutek.
1. Když jste z něčeho rozmrzelá nebo smutná, řekněte partnerovi, co po něm přesně chcete.
Ušetří vám to hodiny hádek, nedorozumění a frustrací. Pokud jste smutná nebo vás něco trápí a potřebujete si o tom promluvit, ujistěte ho přesně v tom, co od něj potřebujete.
Když se například neshodnete s někým v zaměstnání a po příchodu domů potřebujete ventilovat špatnou náladu, například partnerovi oznamte: "Mám hrozný vztek na Lucku od nás z kanceláře. Potřebuji, abys mě vyslechl a na chvíli objal a utěšil. Nepotřebuji žádnou radu, chci se jenom zbavit špatných pocitů a ujistit se, že mě máš rád."
Váš partner bude přesně vědět, co potřebujete. Nebude se cítit frustrován, když se kvůli jeho způsobu pomoci rozčílíte, nebude se cítit neschopný, když se bude pokoušet vyřešit váš problém a vy si začnete stěžovat, neboť chcete pouze obejmout. Místo toho bude mít dobrý pocit, že vám dal přesně, oč žádáte.
Jsou chvíle, kdy vám partner nemůže dát to, co chcete. Možná je stejně rozmrzelý jako vy, nebo se na vás zlobí a není prostě schopen vás podpořit. Čím podrobněji mu vysvětlíte tyto principy, tím snadněji pochopí, že potřebujete být milována a ne zachraňována.
2. Když jste smutná nebo mrzutá, nepřehánějte to - partner vás bere doslova
Eva se svému manželovi Lukášovi svěřuje s problémy v obchodě. Uprostřed konverzace prohlásí: "Já si prostě nevím rady. Jsem z toho zoufalá. Asi se zblázním. Nikdy jsem se do něčeho takového neměla pouštět. Nejraději bych všechny vyházela, prodala to, na měsíc vypadla a starala se jenom o sebe."
Lukáš je zděšený. Když Eva skončí, je jí mnohem lépe, zatímco jemu je nanic a myslí si: Chlapče, to zní opravdu ošklivě, Eva se zřejmě zhroutí. Je jasné, že to nemůže vydržet. Co budu dělat? Potřebujeme její příjmy z obchodu. Možná prožívá nervový šok.
Lukášova reakce zákonitě vychází z toho, co mu doslova řekla, a neodhadne, co ve skutečnosti potřebuje. Začne jí radit, aby se nevzdávala, a bude s ní zacházet jako s hysterkou.
Eva se bude cítit hrozně a dojde k závěru, že jí manžel nerozumí a nemiluje jí. Lukáš bude stále více frustrovaný z marné snahy ženě pomoci, neboť ona jeho snahu odmítá. Nakonec vybuchne: "Nic z toho, co udělám, tě nikdy neuspokojí." Eva se rozpláče a v duchu si myslí: "Vždyť jsem jenom chtěla, aby mě objal a utěšil."
Muži si sdělení neinterpretují jako ženy, ale berou doslova, co slyší.
Konstatujete: "Už to nevydržím!" A váš partner věří, že už to skutečně nevydržíte. Prohlášení: "Zdá se mi, že mě nemáš rád," bere sdělení jako holý fakt. To vysvětluje, proč se tak často stává, že svěří-li se žena se svým trápením, muž doje k závěru, že se cítí mnohem hůř než je pravdou. Vnímá totiž doslova všechno, co se dozví.
Pokud s mužem hovoříte o svých pocitech, musíte být přesná ve vyjadřování. Když si jen toužíte ulevit, předem ho upozorněte, že to nesmí brát smrtelně vážně.
Když mu to budete dopředu komunikovat a vysvětlíte, že takto to funguje, nebudete potom muset to dělat pokaždé, ale váš muž už bude příště chápat, co se děje a jak zareagovat.
3. Dejte svému partnerovi najevo, že nejste naprosto bezmocná nebo v koncích
Nebude se pak cítit povinen vás zachraňovat. Muži cítí zodpovědnost za nápravu nesrovnalostí.
Pokud tedy partnerovi nevysvětlíte, že vaše momentální mizerná nálada nevyústí ve zhroucení, bude pokládat za svou povinnost zachránit vás a místo útěchy začne radit. Klidně vyjádřete všechny své obavy, starosti, strachy a zranitelnost. Když váš muž bude tohle vědět, přejdete dopředu mnoha sporům.
Muž pak pochopí, že vyjadřujete jen své obavy, že nejste v koncích a že by měl dát najevo svoji lásku a nesnažit se vás zachránit.
Možná nevíte, jak problém vyřešit, nebo mu máte strach čelit, ale váš partner se bude cítit bezpečněji, když bude ujištěn, že i vy sama se ze zapeklité situace snažíte dostat, takže nemusí nést břímě veškeré zodpovědnosti jen na svých bedrech.
Ujistěte se, že když před milovaným mužem obnažujete své pocity, neskrývá se za tím prosba: "Zachraň mě, pomoz mi!"
Někteří muži se mohli v minulosti setkat se ženami, jež chtěly být zachraňovány, a tudíž si příznaky vašeho rozpoložení vykládají jako počátek zhroucení. Dejte jim jasně najevo, že nejste oběť a nechcete být zachraňována, ale pouze milována.
Komentáře
Okomentovat