Cukr a bič
Tvrdá elekronická hudba. Kožené oblečky s rafinovanými pásky. Deseticentimetrové okované jehly. Svištění bičíků, pouta, řinčení řetězů a nahá spoutaná osoba, která poníženě kvílí: "Ó, má Paní..." Přesně tuto atmosféru může mít některý ze sadosmasochistických klubů, jejichž klientela tvoří jakousi uzavřenou sociální minoritu, subkulturu.
Kdybychom vycházeli ze sexuologických výzkumů, určitě bychom zklamali ty, kteří si představují, že každý, koho SM praktiky zajímají, hned provádí ty nejtvrdší. Velká většina lidí, které tohle téma přitahuje, si vybírá jednu nebo dvě a obvykle nejdou dál, než že se jednou za čas pomilují tak trochu jinak. Spíš tedy využívají principy SM než extrémní techniky. Žena je například svázaná během milování hedvábnou stužkou, má šátek přes oči nebo se nechá spoutat celkem roztomilými pouty s labutěnkou ze sexshopu.
Kdybychom vycházeli ze sexuologických výzkumů, určitě bychom zklamali ty, kteří si představují, že každý, koho SM praktiky zajímají, hned provádí ty nejtvrdší. Velká většina lidí, které tohle téma přitahuje, si vybírá jednu nebo dvě a obvykle nejdou dál, než že se jednou za čas pomilují tak trochu jinak. Spíš tedy využívají principy SM než extrémní techniky. Žena je například svázaná během milování hedvábnou stužkou, má šátek přes oči nebo se nechá spoutat celkem roztomilými pouty s labutěnkou ze sexshopu.
Proč to vůbec chceme? Proč nás to baví? Nemělo by být milování dvou lidí, kteří se mají rádi, spíš o něze? Na tyhle otázky se pokoušelo odpovědět už mnoho fundovanějších a vlastně se ještě nikdo nedobral stoprocentních závěrů. Někteří opravdu potřebují jemnost a něhu a neumí si představit, jak může být sexuální vzrušení a rozkoš propojená s bolestí nebo ponižováním partnera. Celé SM hrátky jsou pro ně spíš sci-fi. Druzí to mají jinak. Ve hře o sadomasochismu je balanc mezi mocí a kontrolou a bezmocí a neschopností mít věci pod kontrolou. Sadista má v rukou moc, zatímco masochista ji na chvíli ztrácí.
Freud se domníval, že sklony k sadomasochismu jsou pudem, který se projevuje při vývoji sexuálních instinktů, vzniká tedy už v dětství, kdy dojde k fixaci na jednu fázi z raného vývoje dítěte. Psychologové Fromm a Adler zase tvrdí, že sadomasochistické usilování jedince je cesta, která slouží k tomu, aby mu pomohlo uniknout nesnesitelnému pocitu osamění a bezmoci. Většina sadomasochistických osob doopravdy shodně vypovídá, že jsou naplněny hrůzou z pocitu osamělosti a bezvýznamnosti. Ty však maskují právě sadomasochismem a náhradními pocity nadřazenosti či dokonalosti...
V neposledním případě přichází na řadu bolest. Proč? Protože právě ona nám dává možnost se na chvíli soustředit na něco jiného než na "já" a zruší nekompromisně neustálou sebereflexi. I když - o ni tady primárně neběží... Je mnoha sexuologickými průzkumy prokázáno, že právě pro tohle všechno bývají lidé, kteří mají SM praktiky v oblibě, často z vyšších, privilegovaných tříd, mají moc a sílu a také vysoké vzdělání - naopak ti, kteří se cítí být permanentně lehce poníženi svou sociální situací, budou jen těžko toužit po dalším ponížování. SM tedy preferují spíš ti bohatí a vlivní, kteří si potřebují "odpočinout", ovšem ani toto není univerzálně platné pravidlo.
Velmi důležité je uvědomit si, že celá věc je pouhé divadlo, simulace. Vše, co se odehrává, je výsledkem hry a fantazie. Ti, kteří se rádi nechají svazovat nebo ponižovat, nechtějí být doopravdy otroky. Jenom si v ložnici na chvíli odloží identitu, a tím uvolní nahromaděné napětí. Často panuje další mylná představa - že kdo se zabývá SM, to dělá pořád při každém sexu. Studie na párech, které to tak mají, však ukazují, že SM otroctví nonstop provozuje málokdo. Spíš tyto praktiky kombinují s "běžným" sexem. Podívejte se na vztahy kolem vás. Uvidíte, že ve většině z nich neustále probíhají (více či méně nápadné) boje o moc. Tu je na koni jeden, tu druhý, v některých vztazích má moc v rukách spíš stále jen jeden a druhý partner se vyznačuje sklonem k submisivitě. Aby byl jakýkoli systém, tedy i vztah, stabilní, je potřeba ho vyrovnávat. U některých párů mohou k vybalancování čas od času posloužit právě sexuální SM hrátky.
Velmi důležité je uvědomit si, že celá věc je pouhé divadlo, simulace. Vše, co se odehrává, je výsledkem hry a fantazie. Ti, kteří se rádi nechají svazovat nebo ponižovat, nechtějí být doopravdy otroky. Jenom si v ložnici na chvíli odloží identitu, a tím uvolní nahromaděné napětí. Často panuje další mylná představa - že kdo se zabývá SM, to dělá pořád při každém sexu. Studie na párech, které to tak mají, však ukazují, že SM otroctví nonstop provozuje málokdo. Spíš tyto praktiky kombinují s "běžným" sexem. Podívejte se na vztahy kolem vás. Uvidíte, že ve většině z nich neustále probíhají (více či méně nápadné) boje o moc. Tu je na koni jeden, tu druhý, v některých vztazích má moc v rukách spíš stále jen jeden a druhý partner se vyznačuje sklonem k submisivitě. Aby byl jakýkoli systém, tedy i vztah, stabilní, je potřeba ho vyrovnávat. U některých párů mohou k vybalancování čas od času posloužit právě sexuální SM hrátky.
Je bití forma lásky?
Někteří psychologové, například opět Erich Fromm, uvádí, že sadomasochismus je často zaměňován s láskou. Mohlo by se zdát, že když se někomu totálně vydáme do rukou, čímž dojde k našemu sebezapření a vzdání se sebe sama, je to vrchol odevzdání se a tedy lásky. V těchto případech je podle Fromma "láska" pouhou masochistickou tužbou, která má své kořeny v potřebě symbiotického spojení s milovanou osobou. "Míníme-li láskou vášnivý souhlas a aktivní vztah k bytí určitého člověka, míníme-li jí sjednocení s jiným člověkem na základě nezávislosti a integrity obou osob, pak se stávají masochismus a láska protiklady. Láska je založena na rovnosti a svobodě. Je-li v SM pojetí založena na podřízenosti a ztrátě integrity jednoho partnera, je to masochistická závislost. I sadismus se často objevuje pod rouškou lásky. Ovládání jiné osoby, i když s ujištěním, že je ovládána pro její vlastní dobro, se jeví často jako projev lásky, podstatným činitelem je však požitek z ovládání."
S tím by se určitě dalo souhlasit - když máte vztah, který není příliš založený na moci a není věčným taháním se o to, kdo ji má v rukou, ale naopak, spíš mezi vámi panuje atmosféra "žít a nechat žít", empatie a spolupráce, pravděpodobně nebudete mít ani jeden vůbec žádnou potřebu se jakýmkoli způsobem před druhým povyšovat nebo ponižovat. Nicméně i Frommův pohled může být podle mnoha dalších odborníků trochu sporný - považují totiž za důležitý fakt, že některým párům, které SM provozují, to tak vyhovuje a jejich vztah pomáhá vyrovnávat. Stává se tak velmi pevný. Možná mají jinou definici lásky než Fromm. Možná oba touží po tom, aby jeden byl zcela závislý a druhý naopak zcela ovládající a přitom oba prožívají pocity hlubokého sepětí a oddanosti. Zajímavé je, že je psychologicky dokázáno, že páry, které mají tendenci k SM sexu, procházejí mnohem méně nevěrami než ty, které to tak nemají.
Někteří psychologové, například opět Erich Fromm, uvádí, že sadomasochismus je často zaměňován s láskou. Mohlo by se zdát, že když se někomu totálně vydáme do rukou, čímž dojde k našemu sebezapření a vzdání se sebe sama, je to vrchol odevzdání se a tedy lásky. V těchto případech je podle Fromma "láska" pouhou masochistickou tužbou, která má své kořeny v potřebě symbiotického spojení s milovanou osobou. "Míníme-li láskou vášnivý souhlas a aktivní vztah k bytí určitého člověka, míníme-li jí sjednocení s jiným člověkem na základě nezávislosti a integrity obou osob, pak se stávají masochismus a láska protiklady. Láska je založena na rovnosti a svobodě. Je-li v SM pojetí založena na podřízenosti a ztrátě integrity jednoho partnera, je to masochistická závislost. I sadismus se často objevuje pod rouškou lásky. Ovládání jiné osoby, i když s ujištěním, že je ovládána pro její vlastní dobro, se jeví často jako projev lásky, podstatným činitelem je však požitek z ovládání."
S tím by se určitě dalo souhlasit - když máte vztah, který není příliš založený na moci a není věčným taháním se o to, kdo ji má v rukou, ale naopak, spíš mezi vámi panuje atmosféra "žít a nechat žít", empatie a spolupráce, pravděpodobně nebudete mít ani jeden vůbec žádnou potřebu se jakýmkoli způsobem před druhým povyšovat nebo ponižovat. Nicméně i Frommův pohled může být podle mnoha dalších odborníků trochu sporný - považují totiž za důležitý fakt, že některým párům, které SM provozují, to tak vyhovuje a jejich vztah pomáhá vyrovnávat. Stává se tak velmi pevný. Možná mají jinou definici lásky než Fromm. Možná oba touží po tom, aby jeden byl zcela závislý a druhý naopak zcela ovládající a přitom oba prožívají pocity hlubokého sepětí a oddanosti. Zajímavé je, že je psychologicky dokázáno, že páry, které mají tendenci k SM sexu, procházejí mnohem méně nevěrami než ty, které to tak nemají.
Komentáře
Okomentovat