Menstruační chudoba
Místo menstruační vložky staré noviny, hadr nebo toaletní papír? Pro řadu žen a dívek běžná praxe. Důvodem není alternativní životní styl, ale fakt, že na hygienické potřeby nemají peníze. Některé dívky tak ze studu během periody raději nechodí do školy. Tomuto jevu se říká menstruační chudoba a není to pouze problém zemí třetího světa. Existuje i v Česku, jen se o něm příliš nemluví, stejně jako o menstruaci obecně.
Ve veřejném prostoru se téma menstruace obvykle objevuje ve dvou redukovaných podobách. První je „reklamní verze periody“, podle které polovině lidstva koluje v žilách místo krve modrá tekutina, již je třeba efektivně „absorbovat“. Druhá linka se pak točí okolo vtipů a průpovídek, jak se ženy jednou měsíčně mění na brečivé fúrie, s kterými se nedá rozumně hovořit a které odpírají sex. Což samozřejmě ještě zesiluje pověry o labilitě ženského pokolení a slouží jako záminka pro banalizaci jejich názorů (Nemáš náhodou svoje dny?). Věcný pohled na menstruaci jakožto přirozený biologický proces často chybí.
Menstruovat tiše a potají
V dnešní době mohou naštěstí mladé dívky najít dostatek informací na webu. To ale neznamená, že by byla menstruace tématem, které je považováno za společensky vhodné, natož aby se probíralo před muži. Prosáknutí menstruační krve na oblečení nebo vložka vypadlá z batůžku pak představují téměř smrtelnou potupu. Sociologové v tomto ohledu hovoří o tzv. menstruačním tabu, v jehož rámci je perioda vnímána jako cosi nevhodného, mírně nechutného, co je třeba skrývat a tvářit se, že se vlastně vůbec neděje.
Do jisté míry tento postoj vychází z historického kontextu, kdy například křesťanství popisuje období menstruace jako rituálně nečisté, přičemž je nečistá nejen daná žena, ale i „každý, kdo by se jí dotkl“. Nejde ale jen o křesťanství, negativně se k období periody staví například i hinduismus či islám. Jde o bolestivou ironii vzhledem k tomu, že menstruace je základním předpokladem plodnosti, kterou jinak náboženství vyzdvihují.
Pokud se dnes ve společnosti o menstruaci racionálně hovoří, obvykle se debata točí okolo bolestí, nevolností a výkyvů nálad s periodou spojených. Je tu ale ještě další rozměr, a to jsou finance. Menstruační vložky, tampony či houbičky jsou totiž pro část populace drahé, což finančně zajištěný člověk často nevnímá. Pro ženu bez finančních těžkostí je to jen další z nepříjemných životních nutností. Co když ale nejste finančně zajištění? Co když měsíc co měsíc počítáte každou korunu, šetříte na jídle, abyste mohla dětem nastřádat na zimní boty, a ovoce si dopřejete jen jednou za čas? Pak musíte u regálu s hygienickými potřebami pečlivě porovnávat ceny s obsahem vaší peněženky. A bohužel vám na ně leckdy nezbyde.
Vložky a tampony jako luxus
Podle statistik menstruuje v tuto chvíli zhruba 800 milionu žen, z nich má 500 milionů omezený přístup k hygienickým potřebám. Nenechme se mýlit, nejde rozhodně jen o problém třetích zemí. Například britský průzkum z roku 2017 prokázal, že v království každá desátá školačka nemá dost prostředků na nákup vložek nebo tamponů. Jako náhradu používají staré noviny, toaletní papír či hadry a v období periody často nechodí kvůli studu i strachu z „protečení“ do školy. Podobná čísla ukazují také studie z dalších západních zemí, není tak důvod předpokládat, že by se problém nedotýkal i České republiky.
Pojďme si to spočítat. I když se na trhu již objevily opakovaně použitelné menstruační potřeby, stále jsou nejpopulárnější ty jednorázové. Ženy potřebují v průměru něco kolem 27 vložek, popřípadě 25 tamponů měsíčně, přesné číslo se odvíjí od síly a délky periody. Ne všechny pomůcky mají přitom stejnou kvalitu a mnohdy se nevyplatí kupovat ty zcela nejlevnější. Odhadem se tak náklady pro jednu ženu každý měsíc pohybují kolem 100 až 150 korun. To je ale jen základní nejnutnější suma. Měla by se k ní připočíst i cena prášků na bolest nebo třeba slipových vložek, jež ženy často nosí i v období mimo menstruaci kvůli přirozeným vaginálním výtokům. Na první pohled nejde o horentní částky, ovšem pro řadu rodin potácejících se na hranici chudoby je klíčová skutečně každá koruna. V rodinách, kde žije více žen, se částky navíc násobí. Každý měsíc, každý rok, po desítky let.
Neviditelné ženy bez domova
Nejbolestněji se problém dotýká žen bez domova, jak potvrdily pro Heroine.cz i odbornice z platformy SdruŽeny, která se zaměřuje na lidská práva s důrazem na práva žen. Rozhodně ale nejde jen o ně. „V Česku mají skutečně ženy bez domova problém sehnat menstruační potřeby. V azylových domech nebo od terénních pracovnic můžou vložky dostat, ale bohužel ne v dostatečném množství, což ovšem není vina pomáhajících organizací. Ženy bez domova mají obecně ke službám sociálních odborů nebo neziskových organizací ztížený přístup. Pro systém jsou často neviditelné, protože se kvůli vyššímu riziku násilí skrývají, ať už samy nebo se svými partnery,“ uvedla Anežka Michnová.
Pro ženy bez domova je podle ní problém také ztížený přístup k hygieně v období menstruace. Proto pro ně bývají vhodnější vložky, než tampony nebo kalíšky. „Podle síly menstruace stojí potřeby zhruba 1000–2000 Kč ročně. Pro srovnání – životní minimum na jednu dospělou osobu je 3860 korun měsíčně,“ připomněla Veronika Prokůpková ze SdruŽeny.
Pomoc z potravinových bank
Náš stát do velké míry nad menstruační chudobou zavírá oči. Doposud například nebyl realizován žádný celostátní průzkum, který by mapoval, jak častým problémem u nás nedostupnost hygienických potřeb je. A to ani ve vztahu k možné zameškané školní docházce u mladých dívek. Nelze ale říct, že by politici toto téma přehlíželi úplně. Stát například ve spolupráci s EU podporuje potravinové banky, které rozdávají potřebným nejen jídlo, ale právě také hygienické pomůcky. Od roku 2017 šlo v Česku podle Ministerstva práce a sociálních věcí 3,85 milionu korun z peněz EU na menstruační potřeby – to celkem představovalo 185 308 kusů balení.
„Česká federace potravinových bank disponuje celorepublikovou sítí, má vybudovaný efektivní distribuční systém navázaný na další charitativní a dobročinné organizace, prostřednictvím kterých se hygienické potřeby dostanou ke klientům, zejména samoživitelkám, postiženým, lidem bez domova a v nouzi. Na provoz a organizaci celé sítě poskytuje stát každoroční podporu. Letošních 63 milionů ze státního rozpočtu bylo na základě usnesení vlády navýšeno o 20 milionů korun, čímž se dotace pro potravinové banky zvýšila na 83 milionů,“ vypočítal Zdeněk Vojtěch z oddělení komunikace Ministerstva financí. Podle něj má resort v úmyslu i do budoucna zajistit fungování potravinových bank tak, aby všichni skutečně potřební měli k nezbytným hygienickým potřebám přístup.
Naděje na nižší DPH
Ač jde o chvályhodný záměr, je otázka, zda se skrz potravinové banky opravdu daří problém menstruační chudoby plně řešit. Z dat ze zahraničí i vyjádření expertek to spíše vypadá, že nikoliv. Roli samozřejmě hraje nejen cenová nedostupnost, ale také vštípený stud, který brání ženám si o pomoc vůbec říct. Některé země proto přistoupily k osvícenému řešení – rozhodly se intimní potřeby rozdávat bezplatně všem. Skotsko distribuuje hygienické pomůcky zdarma pro ženy s nižším příjmem již od roku 2017 a podobný program zavedl letos i Nový Zéland. V listopadu pak Skotsko dokonce ohlásilo, že se stane první zemí na světě, která poskytne menstruační pomůcky každému, kdo je bude potřebovat. Slibuje si od toho nejen důstojnější podmínky pro ženy, ale také snížení absencí mezi žačkami ze sociálně slabších rodin.
Česko léta nižší DPH na menstruační pomůcky odmítalo
Debata o nižším DPH na menstruační pomůcky se nevede v Česku poprvé. V roce 2016 vyzvalo sdružení Feministky.cz peticí vládu, aby zavedla nulovou daň. Ministerstvo financí ale tehdy odmítlo diskuze o jakékoliv nižší sazbě s tím, že výjimky ze základních pravidel systému DPH je třeba dělat jen minimálně a v odůvodněných případech. A že snížení daně nutně produkty nezlevní. Stejné stanovisko zopakoval resort i v roce 2019. Stojí za připomenutí, že v těchto letech ale byla s snížena třeba sazba DPH na točené pivo z 21 na 10 procent.
Nelze samozřejmě tvrdit, že by podobně osvíceně jednaly všechny země. Mnohé alespoň pro hygienické potřeby zavedly nižší sazbu DPH, což by je mělo činit dostupnějšími. To v Česku jsou prozatím hygienické potřeby zařazeny do nejvyšší sazby DPH (21 %). Právě snížení DPH by přitom mohlo situaci výrazně zlepšit, jak potvrzuje i Michnová z platformy SdruŽeny. „Prvním krokem ke změně by bylo vyjmout hygienické potřeby z nejvyšší sazby DPH 21 % a narovnat situaci, kdy na čepované pivo se vztahuje pouze 10 % DPH. Nulové zdanění je ideál, ale k tomu máme daleko. Ani snížená daň není v Evropě samozřejmostí, přestože to směrnice EU z roku 2007 umožňuje. Menstruační potřeby zdarma pro potřebné by měly být v moderní západní zemi samozřejmostí a úvahy o tom, že to bude někdo zneužívat, jsou vrcholem arogance privilegovaných,“ popsala.
Zdá se, že se v této oblasti ovšem i u nás takříkajíc blýská na lepší časy. V reakci na zprávy ze Skotska uvedl premiér Andrej Babiš, že by se i v Česku měly distribuovat menstruačnípotřeby zdarma pro ženy s nízkými příjmy. Bohužel nic nenasvědčuje tomu, že nezůstane jen u slibu. Nicméně Ministerstvo financí alespoň oznámilo, že se bude zabývat výší DPH. „Ministerstvo financí plánuje navrhnout, aby byly dámské menstruační pomůcky přesunuty do nejnižší sazby daně z přidané hodnoty, tedy do sazby 10 %. Pomůže to v současné nelehké ekonomické situaci mnoha nízkopříjmovým rodinám. Záměr bude podán prostřednictvím pozměňovacího návrhu k novele zákona DPH, která narovnává podmínky u dovozu zboží ze zemí mimo Evropskou unii. Tuto novelu nyní projedná Poslanecká sněmovna,“ nastínil Vojtěch z Ministerstva financí.
Použijte vatu, radí diskutující
Pokud by se snad někdo podivoval, proč diskuze o cenách intimních potřeb přichází až teď, odpovědí může být negativní přístup části veřejnosti. Ten se samozřejmě odráží i mezi zákonodárci. Neziskové organizace již v minulosti přicházely s návrhy na snížení DPH, poslanci a poslankyně se jim ale obvykle vysmáli, jak popsala v roce 2019 pro Deník N například Petra Kubálková, genderová expertka a prezidentka organizace Cats2Cats, která se věnuje podpoře rovných příležitostí. Důvody pro toto odmítnutí byly podle ní dva – poslanci menstruační pomůcky nepovažovali za životně důležité a roli hraje také vnímání tématu menstruace.
„Když jsme jen neformálně diskutovali s poslanci a poslankyněmi, vždy jsme se setkali s odmítnutím a víceméně s výsměchem. Společenský postoj k tomu je negativní. Menstruace je prostě tabu, o menstruaci se nemluví a vložka se považuje za věc, která je srovnatelná s řasenkou nebo mýdlem,“ popsala v rozhovoru Kubálková. Její zkušenost je dokonce taková, že když téma zkoušela otevřít na sociálních sítích, muži ženám doporučovali používat levnější vatu.
Podobné názory se objevovaly na českém Facebooku a Twitteru také v reakci na výše zmíněný záměr Skotska distribuovat pomůcky zdarma, jak zmapovala Šárka Homfray. Opět hlavně od mužů. Tohle prý ze svých daní financovat nebudou. Další zase deklarovali, že chtějí dostávat od státu bezplatně žiletky na holení či erotické hračky. Taková srovnání ukazují na naprosté nepochopení problému a potvrzují zkušenosti neziskovek, že jsou intimní potřeby brány jako obyčejný zbytný artikl typu řasenky nebo vibrátoru. Tedy jakýsi nadstandard sloužící k našemu pohodlí či uspokojení, bez kterého se ale v praxi (pokud žena nebude rozmazlená) dá obejít.
To je pochopitelně nesmysl, menstruační pomůcky jsou nezbytnou součástí života jako třeba toaletní papír. I ten mimochodem diskutující v reakci na skotské opatření požadovali zdarma. Jen opomněli, že už dávno bezplatně dostupný na školách, veřejných budovách či v kancelářích je. Právě toaletní papír ovšem může fungovat jako zajímavá paralela – jak bychom se cítili, kdyby se pro nás stal takřka nedostupným produktem? Jak moc by jeho nedostatek ovlivňoval náš pocit pohody a čistoty? Kolik času bychom trávili kontrolováním možného zápachu nebo skvrn na oblečení? Zatímco neoholený muž či nenamalovaná žena mohou vést normální pracovní či sociální život, nedostupnost základních hygienických potřeb (mezi které menstruační pomůcky patří) ho výrazně omezuje. Ve vyspělé zemi by tak mělo být samozřejmostí, že k nim budou mít přístup také lidé s nízkými příjmy. I oni mají nárok na důstojný a plnohodnotný život.
Komentáře
Okomentovat