Jsou lidé, kteří o nás nestojí. Má smysl usilovat o nějaký vztah s nimi?
Někdy má více smyslu to vzdát a hledat jiná řešení.
Před více než sto lety psal americký spisovatel Wallace Wattles: lovit lososy v jezeře, kde žádní nejsou, užitek nepřinese. Můžete být skvělí rybáři a mít bezvadnou výbavu, stejně nic nechytíte.
Stejně tak pěstovat něco na neúrodné, písčité půdě nedá žádný výsledek. Jsou jiné, úrodné půdy.
A pokoušet se navázat vztah s někým, kdo o nás nestojí, nemá žádný smysl.
Někdy to člověk i chápe, ale vynaložil už tolik snahy, obětoval tolik času, koupil si drahou výbavu a donekonečna zaléval písek vodou, že ho situace doslova "polapila".
Odejít se bojí. Stav věčného neúspěchu už je pro něj obvyklý.
Každé ráno se vydává za tou špatnou prací, k jezeru, kde nejsou ryby. Volá a píše někomu, kdo o něj nestojí a dal to jasně najevo. Šlape na plyn auta, které uvízlo a baterie se dávno vybila. Co kdyby naskočilo…! Nenaskočí. Nepojede.
Lepší je složit pruty a jít hledat jiné jezero. Jít hledat jiného člověka.
Náš čas není neomezený. Život není věčný.
Náš čas není neomezený. Život není věčný.
Může se také stát, že cestou neuvěřitelného úsilí a sebezapření něčeho dosáhneme: na písku vyrostou jakési ubohé kvítky, auto vytlačíme z bláta rukama…
Nebo jako v pohádce nakonec dosáhneme přízně kouzelné krasavice. Ovšem v té chvíli, kdy se proměnila v ježibabu. A z nás samých se stane neurotický smolař.
Kvůli čemu? Pro co?
Někdy je třeba odejít a hledat jiné cesty, jiné směry, jiná jezera a jinou půdu.
A také jiné lidi, je jich několik milard.
Někdo o nás určitě stát bude!
Komentáře
Okomentovat