Zánět vejcovodu
Ženy většinou říkají "zánět vaječníků" a starý gynekologický termín je zánět adnex, tj. přívěsků (míněno děložních přívěsků, tedy vejcovodů a vaječníků). Ve skutečnosti je však vaječník orgán proti infekci poměrně značně odolný a zánět vnitřního pohlavního ústrojí postihuje typicky právě vejcovody.
Zánět vejcovodů nejčastěji způsobují bakterie, které se sem dostaly "zdola", tj. z děložního hrdla, odkud přes dutinu děložní přešly až do vejcovodů (a případně pak ještě dál do dutiny břišní). Velkou většinu případů způsobují dva druhy bakterií - Neisseria gonorrhoeae a Chlamydia trachomatis (v Evropě častější). Obě se přenášejí prakticky výhradně pohlavním stykem, N. gonorrheae je původcem kapavky, nemoc způsobená C. trachomatis nemá zvláštní jméno.
Zánět vejcovodů, zvláště pokud není včas a dostatečně léčen, často způsobí slepení ústí vejcovodů, případně vznik srůstů kolem vejcovodů. To má za následek neprůchodnost vejcovodů a neplodnost.
Příznaky zánětu vejcovodů jsou bolesti v podbřišku, krvácení (projev současně probíhajícího zánětu dělohy), může být zvýšená teplota. Ovšem, především záněty způsobené chlamydiemi probíhají často s minimem příznaků - o to jsou záludnější, protože nezřídka zůstávají neléčeny.
Je skutečností, že z pouhého gynekologického vyšetření se nedá zánět vejcovodů spolehlivě rozpoznat. Zjistilo se, že asi polovina případů označených a léčených jako zánět vejcovodů ve skutečnosti zánětem není, bolesti a další potíže mají příčinu jinou. Přesto to není důvodem k zanedbání včasné léčby. Užívají se antibiotika, která mají minimum vedlejších účinků - při tom následky neléčeného zánětu jsou, jak uvedeno výše, závažné. Má-li však žena potíže opakovaně, tak buď mají jinou příčinu, nebo jde o opakovanou infekci od nemocného a neléčeného partnera.
Druhou, podstatně vzácnější cestou, kterou může vzniknout zánět vejcovodů, je přestup infekce z okolí, nejčastěji ze zaníceného slepého střeva. To je důvod, proč - zvláště u mladých žen - se nemá s operací tohoto orgánu příliš otálet.
Existuje ještě třetí možnost šíření infekce na vejcovody, daleko nejvzácnější. Je to přenos krví, který se může uplatit ve vzácných případech tuberkulózy vejcovodu.
Zánět vejcovodů, zvláště pokud není včas a dostatečně léčen, často způsobí slepení ústí vejcovodů, případně vznik srůstů kolem vejcovodů. To má za následek neprůchodnost vejcovodů a neplodnost.
Příznaky zánětu vejcovodů jsou bolesti v podbřišku, krvácení (projev současně probíhajícího zánětu dělohy), může být zvýšená teplota. Ovšem, především záněty způsobené chlamydiemi probíhají často s minimem příznaků - o to jsou záludnější, protože nezřídka zůstávají neléčeny.
Je skutečností, že z pouhého gynekologického vyšetření se nedá zánět vejcovodů spolehlivě rozpoznat. Zjistilo se, že asi polovina případů označených a léčených jako zánět vejcovodů ve skutečnosti zánětem není, bolesti a další potíže mají příčinu jinou. Přesto to není důvodem k zanedbání včasné léčby. Užívají se antibiotika, která mají minimum vedlejších účinků - při tom následky neléčeného zánětu jsou, jak uvedeno výše, závažné. Má-li však žena potíže opakovaně, tak buď mají jinou příčinu, nebo jde o opakovanou infekci od nemocného a neléčeného partnera.
Druhou, podstatně vzácnější cestou, kterou může vzniknout zánět vejcovodů, je přestup infekce z okolí, nejčastěji ze zaníceného slepého střeva. To je důvod, proč - zvláště u mladých žen - se nemá s operací tohoto orgánu příliš otálet.
Existuje ještě třetí možnost šíření infekce na vejcovody, daleko nejvzácnější. Je to přenos krví, který se může uplatit ve vzácných případech tuberkulózy vejcovodu.
Komentáře
Okomentovat