Anaerobní vaginóza

Toto onemocnění je dnes nejčastější příčinou poševního výtoku - ten bývá v typických případech řídký, našedlý, páchnoucí po rybách. Zápach je často zvýrazněn po pohlavním styku.

Anaerobní vaginóza není "infekční" nemoc ve vlastním slova smyslu. Za normálních okolností jsou v pochvě jednak bakterie, které k životu vyžadují kyslík, jednak bakterie, které kyslík nepotřebují (nebo jim kyslík dokonce škodí). První se nazývají aerobní bakterie, druhým se říká anaerobní bakterie. Když se anaerobní bakterie přemnoží, vzniknou výše popsané příznaky.

Diagnózu učiní lékař podle tzv. Pfeiferových kriterií - typický vzhled výtoku, zásadité pH pochvy, pozitivní aminový test (přidání 1 % KOH na na poševní zrcadlo způsobí intenzivní "rybí" zápach), přítomnost charakteristických buněk v mikroskopickém preparátu. Mají být splněna alespoň tři z nich. Provede-li se mikrobiologické kultivační vyšetření, je typickým nálezem přítomnost bakterie Gardnerella vaginalis - ta však není příčinou, pouze zde nachází příznivé podmínky.

Léčba je snadná, používají se antimikrobiální přípravky účinné proti anaerobním bakteriím. Léčit partnera není nutné. Ovšem - anaerobní bakterie jsou normální součástí mikrobiální poševní flóry a tak není možné vyhubit je zcela. To je důvod, proč u některých žen dochází neustále k dalším a dalším recidivám. Příčina takové zvýšené citlivosti není známa; je však skutečností, že u některých žen k tomu stačí krátkodobá změna poševního prostředí po pohlavním styku. Prevence recidiv může být obtížná. Používají se tři postupy: aplikace kyseliny mléčné, která v pochvě udržuje kyselé pH, pro anaerobní bakterie nepříznivé, podávání tablet, které obsahují "správné" poševní bakterie (Fermalac) - stejný smysl má zavádění jogurtu s živou kulturou laktobacilů, užívání výplachů s Tantum rosa, přípravkem, který se pohybuje na hranici mezi běžnou hygienou a dezinfekcí. Všechny tyto metody mají úspěch, je však nutno je používat dlouhodobě, ba trvale.