Menstruace není volba, pro některé ženy jsou však vložky luxusem, který si nemohou dovolit
Menstruační chudoba je téma, které se v Česku otevřelo docela nedávno. Pro spoustu lidí je překvapením, že i u nás žijí ženy, pro něž je stovka za vložky finanční zátěž. Spolek SOLA poskytuje hygienické potřeby zdarma a snaží se tento problém dostat do širšího povědomí.
Zatímco loni v srpnu Skotsko jako první země na světě uzákonilo možnost menstruačních potřeb zdarma, u nás vložky a tampony spadají do kategorie zboží s 21procentní DPH. Pro srovnání, do té nejnižší 10procentní sazby patří například kojenecká výživa, voda anebo… pivo.
Lobbing za změnu je jedním z cílů spolku SOLA, který získal v lednu od Nadace Lilie & Karla Janečkových titul Laskavec a finanční odměnu. „Tento rozhovor a titul Laskavec jsou takové naše vylézání z ulity na veřejnost,“ říká Lucie Gregorová. „Na začátku jsme chtěly pomáhat spíš undergroundově, na síti solidarity a laskavosti, z čehož je složený název SOLA. Cítíme ale, že jde o společensky velmi důležité téma, někdo ho musí uchopit a začít o něm nahlas mluvit. A jestli to máme být my s Aničkou, tak klidně budeme.“
Anna Pašková, která společně s Lucií stála u zrodu SOLY, pracuje jako baristka. V práci potkává vysoce postavené muže, a když jim vypráví o tom, čemu se ve volnu věnuje, setkává se s údivem. „Dost často jsou v šoku, že v České republice nemají některé ženy na menstruační potřeby. Bývá to pro ně nové téma. Reagují překvapeně, ale ne negativně. Ukazuje to, že se stále jedná o tabu.“
Muži bývají překvapení nejen množstvím menstruačních pomůcek, které ženy potřebují, ale i cenou, již za ně každý měsíc musí vydat. Opravdu musí, protože menstruace není volba. „To, že máme hlad, si nevybereme. A je třeba říkat, že menstruaci si taky nevybereme. Žena si nemůže odmenstruovat až příští měsíc, když se jí to teď zrovna do rozpočtu nehodí,“ připomíná Lucie. V SOLE spočítaly, že menstruace měsíčně vyjde na 100 až 150 Kč. „Opravdu existují rodiny, které žijí s rozpočtem 25 korun na den,“ upozorňuje Lucie. „A teď si představte, že do toho dostanete menstruaci. Půjdete si za 65 korun koupit balíček vložek, když 25 korun je váš denní rozpočet na jídlo pro vaše dvě děti?“Menstruace na ulici
Všechno začalo v roce 2021 na záchodcích kina Světozor v centru Prahy. „Paní bez domova tam zrovna dostala menstruaci a plakala, protože u sebe neměla vůbec nic. Zvedla se vlna solidarity, každá holka hned začala vytahovat, co měla u sebe, vložky, tampony… Já tehdy měla s sebou shodou okolností nové spodní prádlo, které jsem si zrovna koupila, a společně jsme paní vybavily. Později jsem přemýšlela nad tím, jak to musí být těžké, když člověk nemá peníze, nebo má vyžebraných jen 120 korun na nocleh, a přijde menstruace,“ vzpomíná Lucie.
V té době už pomáhala neziskové organizaci Jako doma. Ta se zaměřuje na ženské bezdomovectví, a když se ptala ředitelky Lenky Vrbové, co jejich klientky nejvíc potřebují, dozvěděla se, že je nedostatek menstruačních potřeb. Lucie s Annou zjistily, že se tímto tématem vlastně nikdo pořádně nezabývá. Plánovaly uspořádat jednorázovou sbírku, pak ale usoudily, že zásadní je pomoc na kontinuální a pravidelné bázi. Začaly vybírat peníze od dárců a připravovat balíčky s vložkami, tampony a vlhčenými ubrousky, případně spodním prádlem a sprchovými gely. Celkem zatím rozdaly přes 1700 balíčků, rozdistribuovaly 30 tisíc balení hygienických potřeb a pomohly 90 rodinám. Ohroženy totiž nejsou jen ženy z ulice, ale i ženy z azylových domů a rodiny s nízkými příjmy.
Kromě Jako doma spolupracuje SOLA i s organizacemi Food not Bombs a Medici na ulici, které poskytují potravinovou, respektive zdravotnickou pomoc lidem bez domova. Prostřednictvím Šatníku Praha a Klubu svobodných matek zásobují samoživitelky. „Děláme to ve čtyřech lidech ve volném čase, není v našich možnostech řešit individuální přímou pomoc. Proto je i pro nás rozumná cesta pracovat přes organizace, které mohou kromě balíčků vložek nabídnout ženám i komplexnější podporu. To my bychom neuměli. Nejsme sociální pracovníci ani krizoví interventi,“ vysvětluje Lucie.
Ekologie versus realita
Proč vlastně vložky, když v současnosti dobývají trh opakovaně použitelné pomůcky? „Zvenku to vypadá, že by pro ženy bez domova bylo fajn používat menstruační kalhotky a už nikdy neřešit jednorázové vložky. Je ale důležité uvědomit si, že tyto ženy nemají přístup k pračce a čisté vodě, a udržitelné menstruační pomůcky jsou náročné na hygienu. V rámci jednoho amerického pilotního projektu zkoušeli dát ženám v nouzi menstruační kalíšky. Jedním z výsledků bylo extrémní zvýšení gynekologických zánětů. Je to spojená nádoba. Většina žen nemá přístup ke gynekologické péči a nemá třeba ani dobré hygienické návyky,“ upozorňuje Lucie. „Naše ženy kalhotky většinou vyhodí, protože si je nemají kde prát. Spousta věcí je pro ně jednorázových. Ne proto, že by si jich nevážily, ale protože nemají jinou možnost.“
Anna vyzdvihuje, že balíčky připravují na základě poptávky organizací a informací z praxe: „Třeba Medici na ulici nejsou kvůli riziku zánětů nakloněni tomu, aby si jejich klientky aplikovaly tampony. Chtějí jenom vložky, spodní prádlo a vlhčený toaletní papír. Ženám, které mají možnost se doma umýt, pak dáváme i šampony nebo třeba holítka, aby se mohly cítit dobře.“ Menstruační kalhotky teď zkoušejí nabídnout deseti samoživitelkám v rámci společného projektu Šatníku Praha a obchodu Maluna zaměřeného na menstruační pomůcky. „Narazily jsme třeba na to, že spousta takových žen nemá finance na prací prostředky. Neperou si moc často, nebo perou jen ve vodě, proto jsme se rozhodly přikoupit i balení pracího prášku,“ ilustruje Lucie střet představ našich pohodlných sociálních bublin s realitou.
Absence kvůli menstruaci
Je možné, že až jedna dívka ze šesti v České republice při periodě zameškala školu, protože neměla k dispozici vložky. Vyplývá to z průzkumu společnosti Procter & Gamble z roku 2018. Větší průzkum, který firma realizovala ve Velké Británii, říká, že čtvrtina školaček někdy musela nedostatek vložek řešit ubrousky, vatou nebo více vrstvami prádla. Dle výzkumu nizozemské organizace Neighborhood Feminists se jedna ze čtyř žen někdy dostala do situace, kdy musela volit, zda si koupí menstruační potřeby, nebo zaplatí jinou nezbytnost. U nás průzkumy zaměřené na menstruační chudobu neexistují, SOLA chce proto letos rozjet vlastní dotazníkové šetření.
„Pomáháme všude tam, kde i vložka může být luxus. Vážně bychom chtěli, aby žádná žena nemusela ztrácet důstojnost, když přijde menstruace, a používat nějaké hadry, noviny nebo vůbec nechodit do veřejných prostor,“ říká Lucie.
Další plány spolku SOLA spočívají v rozšíření činnosti, která se zatím omezovala pouze na Prahu, do Brna a dalších měst, kde jsou azylové domy nebo nízkoprahová centra. V expanzi jim zatím brání nedostatek financí. „Teď připravujeme měsíčně 120 balíčků. Pokud bychom se dostali na 300 balíčků, dokázali bychom polovinu alokovat do Brna.“ Tím vize SOLY nekončí. „Náš dlouhodobý cíl je výdejna menstruačních a hygienických potřeb, podobně jako ve Vídni nebo v Amsterdamu. Líbilo by se nám, kdyby tam byla přístupná gynekologická péče, ženy se mohly osprchovat a vzít si čisté oblečení. Prostě taková centra zaměřená na ženské zdraví,“ zasní se Lucie.
Zdroj: whatnews.cz
Zatímco loni v srpnu Skotsko jako první země na světě uzákonilo možnost menstruačních potřeb zdarma, u nás vložky a tampony spadají do kategorie zboží s 21procentní DPH. Pro srovnání, do té nejnižší 10procentní sazby patří například kojenecká výživa, voda anebo… pivo.
Lobbing za změnu je jedním z cílů spolku SOLA, který získal v lednu od Nadace Lilie & Karla Janečkových titul Laskavec a finanční odměnu. „Tento rozhovor a titul Laskavec jsou takové naše vylézání z ulity na veřejnost,“ říká Lucie Gregorová. „Na začátku jsme chtěly pomáhat spíš undergroundově, na síti solidarity a laskavosti, z čehož je složený název SOLA. Cítíme ale, že jde o společensky velmi důležité téma, někdo ho musí uchopit a začít o něm nahlas mluvit. A jestli to máme být my s Aničkou, tak klidně budeme.“
Anna Pašková, která společně s Lucií stála u zrodu SOLY, pracuje jako baristka. V práci potkává vysoce postavené muže, a když jim vypráví o tom, čemu se ve volnu věnuje, setkává se s údivem. „Dost často jsou v šoku, že v České republice nemají některé ženy na menstruační potřeby. Bývá to pro ně nové téma. Reagují překvapeně, ale ne negativně. Ukazuje to, že se stále jedná o tabu.“
Muži bývají překvapení nejen množstvím menstruačních pomůcek, které ženy potřebují, ale i cenou, již za ně každý měsíc musí vydat. Opravdu musí, protože menstruace není volba. „To, že máme hlad, si nevybereme. A je třeba říkat, že menstruaci si taky nevybereme. Žena si nemůže odmenstruovat až příští měsíc, když se jí to teď zrovna do rozpočtu nehodí,“ připomíná Lucie. V SOLE spočítaly, že menstruace měsíčně vyjde na 100 až 150 Kč. „Opravdu existují rodiny, které žijí s rozpočtem 25 korun na den,“ upozorňuje Lucie. „A teď si představte, že do toho dostanete menstruaci. Půjdete si za 65 korun koupit balíček vložek, když 25 korun je váš denní rozpočet na jídlo pro vaše dvě děti?“Menstruace na ulici
Všechno začalo v roce 2021 na záchodcích kina Světozor v centru Prahy. „Paní bez domova tam zrovna dostala menstruaci a plakala, protože u sebe neměla vůbec nic. Zvedla se vlna solidarity, každá holka hned začala vytahovat, co měla u sebe, vložky, tampony… Já tehdy měla s sebou shodou okolností nové spodní prádlo, které jsem si zrovna koupila, a společně jsme paní vybavily. Později jsem přemýšlela nad tím, jak to musí být těžké, když člověk nemá peníze, nebo má vyžebraných jen 120 korun na nocleh, a přijde menstruace,“ vzpomíná Lucie.
V té době už pomáhala neziskové organizaci Jako doma. Ta se zaměřuje na ženské bezdomovectví, a když se ptala ředitelky Lenky Vrbové, co jejich klientky nejvíc potřebují, dozvěděla se, že je nedostatek menstruačních potřeb. Lucie s Annou zjistily, že se tímto tématem vlastně nikdo pořádně nezabývá. Plánovaly uspořádat jednorázovou sbírku, pak ale usoudily, že zásadní je pomoc na kontinuální a pravidelné bázi. Začaly vybírat peníze od dárců a připravovat balíčky s vložkami, tampony a vlhčenými ubrousky, případně spodním prádlem a sprchovými gely. Celkem zatím rozdaly přes 1700 balíčků, rozdistribuovaly 30 tisíc balení hygienických potřeb a pomohly 90 rodinám. Ohroženy totiž nejsou jen ženy z ulice, ale i ženy z azylových domů a rodiny s nízkými příjmy.
Kromě Jako doma spolupracuje SOLA i s organizacemi Food not Bombs a Medici na ulici, které poskytují potravinovou, respektive zdravotnickou pomoc lidem bez domova. Prostřednictvím Šatníku Praha a Klubu svobodných matek zásobují samoživitelky. „Děláme to ve čtyřech lidech ve volném čase, není v našich možnostech řešit individuální přímou pomoc. Proto je i pro nás rozumná cesta pracovat přes organizace, které mohou kromě balíčků vložek nabídnout ženám i komplexnější podporu. To my bychom neuměli. Nejsme sociální pracovníci ani krizoví interventi,“ vysvětluje Lucie.
Ekologie versus realita
Proč vlastně vložky, když v současnosti dobývají trh opakovaně použitelné pomůcky? „Zvenku to vypadá, že by pro ženy bez domova bylo fajn používat menstruační kalhotky a už nikdy neřešit jednorázové vložky. Je ale důležité uvědomit si, že tyto ženy nemají přístup k pračce a čisté vodě, a udržitelné menstruační pomůcky jsou náročné na hygienu. V rámci jednoho amerického pilotního projektu zkoušeli dát ženám v nouzi menstruační kalíšky. Jedním z výsledků bylo extrémní zvýšení gynekologických zánětů. Je to spojená nádoba. Většina žen nemá přístup ke gynekologické péči a nemá třeba ani dobré hygienické návyky,“ upozorňuje Lucie. „Naše ženy kalhotky většinou vyhodí, protože si je nemají kde prát. Spousta věcí je pro ně jednorázových. Ne proto, že by si jich nevážily, ale protože nemají jinou možnost.“
Anna vyzdvihuje, že balíčky připravují na základě poptávky organizací a informací z praxe: „Třeba Medici na ulici nejsou kvůli riziku zánětů nakloněni tomu, aby si jejich klientky aplikovaly tampony. Chtějí jenom vložky, spodní prádlo a vlhčený toaletní papír. Ženám, které mají možnost se doma umýt, pak dáváme i šampony nebo třeba holítka, aby se mohly cítit dobře.“ Menstruační kalhotky teď zkoušejí nabídnout deseti samoživitelkám v rámci společného projektu Šatníku Praha a obchodu Maluna zaměřeného na menstruační pomůcky. „Narazily jsme třeba na to, že spousta takových žen nemá finance na prací prostředky. Neperou si moc často, nebo perou jen ve vodě, proto jsme se rozhodly přikoupit i balení pracího prášku,“ ilustruje Lucie střet představ našich pohodlných sociálních bublin s realitou.
Absence kvůli menstruaci
Je možné, že až jedna dívka ze šesti v České republice při periodě zameškala školu, protože neměla k dispozici vložky. Vyplývá to z průzkumu společnosti Procter & Gamble z roku 2018. Větší průzkum, který firma realizovala ve Velké Británii, říká, že čtvrtina školaček někdy musela nedostatek vložek řešit ubrousky, vatou nebo více vrstvami prádla. Dle výzkumu nizozemské organizace Neighborhood Feminists se jedna ze čtyř žen někdy dostala do situace, kdy musela volit, zda si koupí menstruační potřeby, nebo zaplatí jinou nezbytnost. U nás průzkumy zaměřené na menstruační chudobu neexistují, SOLA chce proto letos rozjet vlastní dotazníkové šetření.
„Pomáháme všude tam, kde i vložka může být luxus. Vážně bychom chtěli, aby žádná žena nemusela ztrácet důstojnost, když přijde menstruace, a používat nějaké hadry, noviny nebo vůbec nechodit do veřejných prostor,“ říká Lucie.
Další plány spolku SOLA spočívají v rozšíření činnosti, která se zatím omezovala pouze na Prahu, do Brna a dalších měst, kde jsou azylové domy nebo nízkoprahová centra. V expanzi jim zatím brání nedostatek financí. „Teď připravujeme měsíčně 120 balíčků. Pokud bychom se dostali na 300 balíčků, dokázali bychom polovinu alokovat do Brna.“ Tím vize SOLY nekončí. „Náš dlouhodobý cíl je výdejna menstruačních a hygienických potřeb, podobně jako ve Vídni nebo v Amsterdamu. Líbilo by se nám, kdyby tam byla přístupná gynekologická péče, ženy se mohly osprchovat a vzít si čisté oblečení. Prostě taková centra zaměřená na ženské zdraví,“ zasní se Lucie.
Zdroj: whatnews.cz
Komentáře
Okomentovat